Focení na Šumavě

27.02.2018

Budu vám vyprávět jak jsem hledal inspiraci k focení v lesích Šumavy. Jednoho dne jsem vyrazil autem směr Prachatice a cesta byla rychlá a slunce svítilo. Naznačovalo to pěkný výhled z Libínské rozhledny do krajiny. Cestou jsem stálé zrychloval a chtěl jsem být na kopci, hlavně v serpentinách jsem si užíval zatáčky (ty doporučuji všem).

Přistihl jsem se jak si představuji výhled do krajiny a fotím krásnou Šumavu. Zastavuji na parkovišti na Libínským sedle a vyrážím po modré turistické značce vzhůru k vrcholu. 

Cestou nahoru svítí slunce a je krásná viditelnost do okolí, prostě paráda. To budou fotky jak malovaný. Zacházím do lesa a začne se objevovat sníh a led, trochu to klouže ale jde se dál.

Krásná zimní atmosféra by se dala krájet, jen tak dál si říkám. Není lepší odpočinek než se projít na Šumavě lesem.


Kousek od rozhledny se začala tvořit mlha, ale já neztrácel naději výhledu. Náledí bylo chvílemi nebezpečné až o zlomeninu. Mlha začínala houstnout a očekávaní také. 

Paprsky slunce vytvářely obrazce v mlze jako šípy z nebe. Už bylo před západem slunce a začínala zlatá hodinka.  Jak já se těšil na rozhlednu až uvidím přes inverzi kopce Šumavy, Boubín, Bobík.


Stoupám už po rozhledně a mám ,,FLOW´´ pocit jak za mlada. Představuji si jak asi bude dramatická scenerie na fotky a připravuji foťák do pohotovosti. Je to rizí pocit radosti a nejistoty z výsledku, ale jak to tak bývá nejistota se potvrdila. Mlha zahalila celou krajinu a nebylo vidět  nic jen stromy. Takové zklamaní že se jen otočím a půjdu zpět. 

Jen jsem to tak nenechal a čekal na rozfoukaní mlhy tedy marně ale snaha byla. Bylo to velké zklamaní jen jsem stále věřil ve změnu i když už to bylo beznadějné.

V tom vítr vždy rozfoukal na chviličku část krajiny. Fotím jak o závod jen je vše zas pod mlhou, par fotek Prachatic, ale nic víc. Na rozhlednu stoupají další lidi kteří doufali stejně jako já, jen se hned otočily a odešli domu.

Jako poslední přišel chlápek s foto brašnou a začal zuřivě fotit vše kolem sebe mobilem. V tom mě docházelo že jsem měl vlastně štěstí na počasí.

Prvně jsem z rozhledny neviděl krajinu ale o to víc jsme si to očekávaní užil a zaměřil jsme se víc na detaily. Nakonec jsme nafotil jedny z nejlepších fotek na rozhledně. Taková paráda to byla, budu rád vzpomínat na to očekávaní.


Tím bych chtěl jen napsat že i když to na první pohled nevypadá zajímavě. Neznamená to že to není cenná zkušenost a inspirace do budoucna.

© 2017 Rošický David                     rosida@seznam.cz                                    +420 739 711 887
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky